O nějakém motivu, jak to všeobecně ve fotografii známe, tu nemůže být řeč. Do hledáčku se vlastně vůbec nedívá a také ihned nestiskne spoušť. Fotografie je tady vlastně jenom prostředkem k účelu a velice blízko k abstraktnímu malířskému napětí. Že byly obrazy vytvořeny fotografickou metodou, přičemž na světlo citlivý materiál - který byl v různých zevních podmínkách vystaven světlu, je téměř druhořadé, ale skutečnost by zde neměla být utajená. Jörn Michael rád experimentuje, nechává se inspirovat příležitostnými objevy a přeměňuje je pak v nově objevených možnostech ve své umělecké práci. Abstraktní barevné plochy mají v malbě 20. Století velkou tradici. Začato malířem Nietschem – černý Quadrat, přes Barnetta Newmana / Who is afraid of red, yollow and blue"/ a Markem Rothko až k mnichovskému Ruprechtovi Geigerovi nebo k, z  Vogtlandu pocházejícího, Gottharda Graubnera. Především jsme konfrontování se zvlášť sugestivním působením barev. Intenzivní červená, chladná modrá /Yves Klein/ nebo matná hluboká černá, působí různé atmosféry. Měkké a rozmazané přechody propůjčují dílům lehkost, aniž by ztratily na síle. Práce nejsou titulovány, takže volné pro vlastní interpretaci. Vedle čistého působení barev se někdy dostavují asociace. Téměř sami od sebe vidíme v jednom nebo druhém krajiny, lesy nebo různá pole s jinovatkou. Jiné zase probouzejí vzpomínky na fascinace ze severu – nebo také od červeného světla.