Nemaluje to, co je tady. To ne, ale obráceně. Co on namaluje, je potom také tady. Nově vzniklé skutečnosti v obrazech vzniklé ze zbytkových předmětů něčeho bývalého: znovu nalézt to, co člověk opustil, nebo to, co lidé museli opustit. To vyjadřují jeho obrazy a kresby, a to úzce souvisí s dobrou starou asambláží. Nebo to bude samo o sobě látkou k obrazu. Obyčejné staré, nepotřebné krámy. Jörn Michael v jedné senzačně vzrušující akci, sériově pokreslil a pomaloval vykuchané koláčové kartonové tácky – jak příznačné! Ale on nedělá, i když to tak někdy vypadá a zdá se, žádné harlekynády. Pohled umělce je zcela vážně směrován na dno, na dno faktů, pod kterým leží pravda. Možná umělec tento způsob hloubavých pohledů převzal od starých horníků, kteří při své každodenní strastiplné cestě drželi horu pevně ve svých rukách: Subversivní vidění –provokativně štětcem namalováno.

Umění Jörna Michaela vychází hlavně ze schopností vidět. Vycvičeno okem fotografa jde o jeho pohled do hloubky. Zde i onde vidí netušené, což on v úplně jiných odlišných uměleckých mediích podchycuje a co pro pozorovatele občas znamená výzvu, provokaci. Z koláčových kartonů, zanesenými zbytky tučných nápojů a smetanou, kouzlí tuší a akvarelovými barvami, fascinující kresby. Staré střešní rámy proměňuje řetězovou pilou a křídou na skurilní / oplzlé/ skulptury, králičí měch na malou plastiku. Zrezivělé plechy, vytažené ze skládek a sběrných míst, se mění pod jeho režií v  groteskní hlavy a figury zvláštních tvarů. Přitom nemusí ani příliš přiložit ruce – záleží na pohledu a perspektivě, přesně tak jako v jeho fotografiích. A také ve srovnatelných klasických technikách malby, kresbách a grafikách, přináší tímto způsobem různá překvapení. Experimentuje s barvami a strukturami a nechává inspiraci, prostřednictvím tohoto materiálu hodně prostoru, bez toho, že by zanedbával obsahové komponenty.

Takže výzkumná cesta zde do sítě nebo také návštěva v ateliéru v Buchholzi se vyplatí.